Ondrej O.

Administrátor prototypové výroby bezpečnostních pásů, ulcerózní kolitida diagnostikována v 37 letech

Ulcerózní kolitida vás zastihla před 6 lety. Jak nemoc ovlivnila váš život?

Začátky byly hodně těžké.  Z prvních dvou měsíců jsem strávil šest týdnů v nemocnici a zhubl jsem 17 kg. Bylo hodně omezení jak fyzických (sport apod.), tak stravovacích. Vůbec jsem nevěděl, co jíst, a publikací nebo informací na internetu bylo o stravě pro pacienty s IBD opravdu málo. I proto mě napadlo založit na facebooku stránku, kde bychom my, lidé s onemocněním IBD, mohli navzájem sdílet recepty pro inspiraci. V tom čase jsem musel na toaletu i častěji než dvacetkrát za den. A i když se to časem zlepšilo, tak jsem měl ještě nějakou dobu strach vůbec vyjít z domu. Za zlepšení můžu vděčit i tomu, že jsem potkal ty správné lidi, například z organizace Pacienti IBD. Velmi mi pomohla také skvělá Veronika Hanzlíková, díky které se mi podařilo změnit pohled na mnoho věcí. Důležité bylo i samostudium dané tématiky a absolvování různých kurzů, například kurz výživového poradce. Ale poděkovat musím především své rodině, která vždy stála při mně a také skvělé péči lékařů, která je velmi důležitá. I díky tomu jsem přestal onemocnění brát jako omezení, a teď to vnímám spíš jako upřednostnění vlastního těla a sebe samého.

Vzplanutí ulcerózní kolitidy tedy mělo paradoxně i pozitivní vliv. Měl jsem čas zamyslet se a určit si priority, což mi pomohlo k růstu nejen v osobním, ale i pracovním životě. A dnes můžu říct, že i s ulcerózní kolitidou žiju plnohodnotný život. I když se občas projeví menší nebo větší příznaky nemoci.

Pracujete jako administrátor výroby ve společnosti, která vyvíjí bezpečnostní pásy. Co je pro vás důležité, aby se vám ve firmě dobře pracovalo?

V zaměstnání je pro mě hodně důležité, že mě baví a že mám svou práci rád. Pracuji ve vývoji a podílím se na výrobě prototypových dílů, takže to není žádný stereotyp, ale stále něco nového. Neméně důležitý je i kolektiv. V zaměstnání o mé nemoci všichni vědí, což je taky důležité z hlediska stresu, díky tomu jsem mnohem klidnější. Do práce si nosím vlastní jídlo a i tady mi zaměstnavatel vyšel vstříc: dostal jsem na naše oddělení lednici a mikrovlnku. 

Shrnul bych to v jedné větě: Důležitá je celková pohoda a dobrý kolektiv.

Není úplně obvyklé, aby pacienti s IBD často cestovali. Vy sám ale jezdíte hodně, často i na služební cesty, nedávno jste byl v Japonsku. Jak cestování zvládáte? Jaký tip byste dal dalším pacientům, aby se odhodlali cestovat?

Co si pamatuji, tak jsem rád cestoval už jako dítě. Baví mě poznávat nová místa a nové lidi. Všichni víme, že stres je spouštěčem hodně nemocí a u IBD to platí dvojnásob. Stres z cestování zažil určitě každý člověk. Proto se mu snažím co nejvíc vyhnout. Ať už jsou to delší cesty nebo kratší jen u nás po ČR, tak si vždy připravím v dostatečném předstihu seznam důležitých věcí, které si s sebou musím vzít. 

U pacientů s IBD je velmi důležitá i strava. Proto se předem podívám na mapy, vyhledám si restaurace s vhodnou stravou a podívám se na jejich recenze. Ušetří to pak hodně času a nervů 😊. V dnešním elektronickém světě je hodně věcí, které nám můžou ulehčit život. Jednou z takových, které využívám při cestování, je aplikace WC Kompas, kde se můžete podívat na nejbližší toalety téměř po celém světe. Skvěle to funguje. Když to náhodou na člověka „přijde“, může si ušetřit pěkný malér.

Co by podle vás měli vědět zaměstnavatelé, aby se zaměstnávání pacientů s IBD „nebáli“?

I když v poslední době hodně stoupá počet pacientů s ulcerózní kolitidou a Crohnovou chorobou, IBD pořád patří mezi ty méně známé nemoci. Proto je dobré hned na začátku vysvětlit, co tyhle nemoci obnáší, a že není důvod se zaměstnávání pacientů s IBD obávat. Klidně uvést i pár příkladů úspěšných lidí. Častokrát jsou to lidé hodně pečliví, flexibilní, schopní věnovat se důležitým věcem a dobře si rozvrhnout čas, protože je to jednoduše naučila nemoc.

Zmínil jste, že hodně a rád sportujete – plavete, hrajete basketbal, tenis, badminton. Co vám sport dává? 

Každý si musí dobře rozmyslet, co si v dané situaci může dovolit. Pohyb jako takový je ale hodně důležitý. Ať už sport nebo obyčejná procházka v přírodě může tělu prospívat, ale i uškodit. Při nejistotě není na škodu se poradit s odborníkem. Pro mě osobně je sport hodně důležitý a jsem vděčný za to, že po nějaké době, kdy pro mě byl sport tabu, můžu zase dělat své oblíbené „disciplíny“, kterým říkám „zabíječe stresu“. Sport má velký vliv, ať už na mé psychické a fyzické zdraví, tak na mou celkovou výkonnost. Dříve jsem dokonce závodně hrál basket a běhával 1500 m, a dosáhl i menších úspěchů. Bez sportu si jednoduše nedokážu život představit.

Máte nějaké osobní motto?

You must expect great things of yourself before you can do them./ Očekávejte od sebe velké věci ještě dříve, než se do nich pustíte.

(Michael Jordan – basketbalový velikán)

Tohle motto zdobí mimo jiné i plochu mého pracovního laptopu.

Categories